Baudelaire charles

A nejen verši se Baudelaire zapsal do literárního světa - díky němu coby překladateli se do povědomí dostalo dílo Edgara Allana Poea, do té doby Francii téměř neznámého. Pojďte dále .

Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Narodil se 9. dubna 1821 v Paříži a zemřel 31. srpna 1867 tamtéž. Byl synem bývalého kněze, který se stal po revoluci nejprve učitelem a později úředníkem, a Karolíny Defaysové, dcery londýnského emigranta. V 6 letech přišel o otce, jeho matka se znovu provdala za barona Jacqua Aupicka, jenž zastával vysoké úřady, ale s Charlesem si příliš nerozuměl. Mladý muž ho přímo bytostně nenáviděl, stejně jako soudobou společnost a podbízivost umění.

Před maturitou ho vyloučili ze školy a on odmítl jakékoliv zaměstnání. Rodina ho roku 1841 poslala na obchodní lodi do Kalkaty, odkud se však předčasně vrátil - své dojmy popsal v básních Albatros, Exotický parfém, Jisté kreolské dámě, Vlas aj. Po dosažení plnoletosti začal utrácet dědictví po otci a propadl kouzlu mulatky Jeanne Duvalové (nazýval ji "černá Venuše"). Z toho důvodu ho příbuzní svěřili do rukou opatrovníka a omezili jeho finanční prostředky.

Aby se více osamostatnil, spolupracoval s málo známými básníky a psal posudky na pařížské salóny. Svůj velký vzor viděl v E.A.Poeovi, s nímž sdílel osud "prokletého básníka", postupně přeložil 5 jeho próz. V roce 1848 bojoval na barikádách a téhož roku založil pobuřující časopis Veřejné blaho, který však zanikl už po druhém čísle kvůli nedostatku financí. Tato událost a rozčarování z politické situace ještě prohloubily jeho pesimismus.

Po 15leté tvorbě vydal knihu Květy zla, za kterou byl spolu se svým vydavatelem postaven před soud - oba dostali pokutu a 6 básní bylo zakázaných. Sbírka je sestavená jako drama, skládá se z částí Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt, na jedné straně vyjadřuje hluboké zoufalství a rezignaci, na straně druhé soucit s trpícími. V letech 1862-1865 vycházely v časopisech jeho básně, posmrtně sestavené do sbírky Malé básně v próze. Uplatnil zde černý humor, ironii, sarkasmus a krutost. Dalšími knihami, které vyšly po roce 1867 jsou Estetické zajímavosti, Romantické umění, Intimní deníky nebo Bruselské roky.

Neúspěchy, bohémský život a peněžní tíseň podlomily jeho už tak chatrné zdraví - v důsledku obrny ztratil řeč a po dlouhé nemoci zemřel.

Zdroj: kit, 06.11.2004